Od starověku do středověku
Hračky jsou zřejmě staré jako lidstvo samo. Archeologické nálezy ukázaly, že si s nimi hrály děti už ve starověkém Egyptě nebo Číně. Písemné zprávy o nich máme i z antiky. Řecké děti znaly panenky, miniaturní vojáčky, káču nebo jojo. Tato hra byla vyobrazena i na tehdejších amforách. Oblíbenou dětmi i dospělými byly ve starověkém Římě kostky. Mnoho her a hraček, které bývají považovány za ryze evropské, je původem z Orientu, především z Číny. Jde např. o karty, šachy, švihadlo nebo létající draky. Ve středověku jezdili rytíři na koni, děti je napodobovaly a s oblibou si hrály na rytíře s dřevěným koníkem na malé tyči. Křížové výpravy do Svaté země významně ovlivnily i herní kulturu v Evropě. Na západ se tehdy z Orientu dostávají společenské hry. Jedním z nejstarších dokumentů o společenských hrách je „Kniha her“ z roku 1283 napsaná na dvoře kastilského krále Alfonse X. Na obrazech Pietera Brueghela staršího se často objevují hry a hračky v nejrůznějších podobách. Jeho obraz s názvem Dětské hry pocházející z roku 1560 je přímo dokumentem o historii hraček, protože je na něm znázorněna většina dětských her tehdejší doby.
Hračky majetných i nemajetných
Od 16.st. se hračky začínají vyrábět ve velkém. Jsou určeny dětem šlechticů a bohatých měšťanů. Centrem výroby se stávají německé oblasti Svaté říše římské v čele s Norimberkem. 17 století je obdobím domečků pro panenky a cínových vojáčků. Hračka se stále kupuje dětem jen výjimečně, neboť je to přece jen dražší záležitost. Děti z méně majetných či venkovských rodin si hrají s hračkami, které jim jsou schopni vyrobit jejich rodiče nebo prarodiče vyřezáním ze dřeva anebo ušitím z kousků látky. Zlom přichází až s nástupem průmyslové revoluce, která umožňuje masovou výrobu hraček a tím i jejich nižší cenu. Hračky se tak stávají dostupné i pro děti z chudších domácností.
Průmysl hraček
Průmyslová revoluce sebou přináší nejen nové vynálezy ale i nové hračky.Začínají se vyrábět miniaturní parní stroje,vláčky,autíčka a další převratné technické vymoženosti.Hračky se stávají zmenšeninou světa dospělých a pomáhají dětem pochopit jak tento svět "velkých" funguje. Přelom 19. a 20. století byl skutečnou "zlatou érou"hračkářského průmyslu. Holčičky v této době dostávají různé typy panenek,kuchyněk a pokojíčků,šití a vyšívaní a dalších hraček které je připravují na budoucí roli maminek a hospodyněk. Chlapci se mohou těšit s hračkami zaměřenými technickým a vojenským směrem.Různé typy konstruktivních stavebnic,vojáčci a hrady,mechanické hračky,šlapací autíčka a mnoho dalších. Zároveň však vzniká hnutí na podporu rukodělně vyráběných dřevěných hraček (např. fa. Blanc v Ústí nad Orlicí) a zároveň je tu snaha o umělecké ztvárnění hračky(sdružení výtvarných umělců Artěl v Praze).
Ve videu jsou ukázány nejrůznější starožitné mechanické hračky.
Nové pohledy na hračku
Ve 20.století také dochází ke změně pohledu na hračku z hlediska psychologie, sociologie a pedagogiky jako na svébytný a specifický předmět rozvíjející osobnost dítěte. Při výrobě hraček se uplatňují nové materiály a klasické hračky se objevují v novém atraktivním pojetí(např.Lego,panenka Barbie, Rubikova kostka )
Panenky
Většina holčiček si dětství bez oblíbené panenky na hraní ani neumí představit. Po celá staletí tuto funkci plnil špalík dřeva s nahrubo vyřezaným tvarem figurky zabalený do kusu plátna. Koncem 15.století vznikla v německém Norimberku první manufakturní výroba panenek-dřevo bylo malované a oblečeno v šatičkách. V 17.století prošly panenky obrovským vývojem-jejich hlavičky z pálené hlíny dostaly jemnou glazuru, objevily se skleněné oči a paruky ze skutečných lidských vlasů. V té době se objevují i panenky lité z vosku. Už tehdy panenka plnila nejen funkci hračky pro děti ale slouží také jako model pro předvádění šatů. Panenka stále představuje dospělou ženu - v podobě nemluvněte se začíná prosazovat až na začátku 20.století. V roce 1810 se objevila další inovace - hlavičky panenek se začaly vyrábět lisováním z rozemleté papírové hmoty tzv.papírmašé. Bylo to levné a velice efektivní protože se hmota dala tvarovat do nejmenších detailů. V polovině 19.století se začal používat ohebný kloub a panenky začaly pohybovat končetinami. Postupně se objevují nové materiály - porcelán, celuloid a guma. Po druhé světové válce je tu umělá hmota - vinyl - levný a pro výrobu panenek téměř dokonalý materiál. Hračkářský průmysl panenek se rozjel na plné obrátky.
Panenky z různých materiálů - masa, porcelán, celuloid 
Celuloidové panenky německé firmy Schmidt
Panenka s porcelánovou
hlavou, rok 1920
Firma Anger a Mohling 
Látkové panenky
s proutěným kočárkem,
Firma Bing
Panenka s plechovou hlavou - firma Minerva
Celuloidová panenka chlapeček,
franc. firma Petitcollin 
Dvě panenky z proslulé dílny F. J. Kestnera.
Panenka s hlavou z nepolévaného porcelánu,
kolem roku 1880 
Panenky se vždy oblékaly
podle dobové mody
Panenka s dobovou
výbavou,
firma Simon a Halbig
Plyšový medvídek
Na počátku výroby plyšových hraček stál medvídek Teddy. Přesto že se první plyšoví medvídci vyráběli v Německu už před rokem 1900, jejich skutečnou proslulost přinesl až rok 1903 v USA. Tehdy si prodejce hraček pan Michton přečetl v novinách článek o tom jak prezident Theodor Roosevelt při lovu odmítl zastřelit nabízené medvídě a lov opustil. Pan Michton článek vystřihl a vložil do výlohy společně s plyšovými medvídky a s velkým nápisem "Teddy Roosevelt - ochránce medvídků". Zájem o medvídky stoupl natolik že byla zahájena jejich výroba přímo v USA. Po čase Michton požádal prezidenta zda by hračky mohly nést jeho jméno. Ten souhlasil pod podmínkou, že toto jméno nebude registrované a všichni výrobci jej budou moci volně používat.
Medvídek vyrobený kolem roku 1910 - firma Hermann, Německo
Medvídek
sedící v dobovém loutkovém kočárku